O začátcích dolování  v okolí Zlatých Hor se nedochovaly žádné písemné zprávy ani archeologické nálezy. Za pravděpodobné lze považovat získávání zlata rýžováním a jílováním podél místních toků v 10. a 11. století. Po vyčerpání těchto sekundárních zdrojů zlata se ve 13. století přešlo k dolování v pevné hornině v oblasti Marie Pomocné. Následně byly objeveny i bohaté zlatonosné rudy na Starohoří. Tím byl dán základ dvou velkých revírů, v nichž pak probíhala těžba ve 14. století doložena prvními písemnými zprávami.

Největšího rozkvětu dosáhla těžba v 16. století, kdy v prostoru rýžovišť za městem byly v letech 1590 a 1591 nalezeny valouny zlata o hmotnosti 1, 38 kg a 1, 78 kg. Poté následoval úpadek těžby a následné pokusy o její obnovení již nikdy nedosáhly dřívější úrovně. Na základě geologického průzkumu byla v padesátých a šedesátých letech minulého století obnovena těžba měděných rud. Po dotěžení mědi v 80. letech se pozornost obrátila k polymetalickým ložiskům a v roce 1990 se obnovila těžba zlata. V současnosti je těžba, jako již několikrát v tomto revíru zastavena. Zůstaly jen zbytky hornických prací, včetně zlatokopeckého náhonu, pozůstatky po těžbě jílováním a také písemné záznamy v kronikách.